První listopadová utkání přineslo 13.kolo krajského přeboru. Tentokrát na naše hřiště zavítaly Kunice. Zatím všechna, respektive obě vzájemná střetnutí mužstev starších žáků Unionu a Kunic skončila remízou. První utkání (hrané 21.8.2010 v H+H aréně v Kunicích) skončilo po divokém závěru 3:3. Druhé a zároveň doposud poslední utkání (27.3.2011 U hájku), jež mělo též poměrně divoký charakter, tentokrát díky velmi mizernému výkonu sudího Hamříka, skončilo po dlouho vzpomínané „robinzonádě“ (podle promáchnutí malé domů bývalého reprezentačního gólmana Anglie Paula Robinsona z MS 2006, pozn.autora) gólmana Nimse 2:2. Dnes jsme chtěli konečně zvítězit. Očekávalo se vyrovnané utkání, jelikož  náš tým se nacházel před tímto zápasem na 6.místě s 20 body, tým hostí měl o bod méně a šlapal nám na paty ze 7.místa. Trenér Skuhravý dal pro dnešek důvěru těmto hráčům:

Zpočátku byli lepší kuničtí. Více drželi balon a na našich hráčích byla vidět jakási bojácnost. Postupně jsme se zlepšovali a také jsme se dostávali do šancí. Ačkoli měli více šancí hosté, tedy aspoň v první polovině prvního poločasu tomu tak bylo, hrál se vyrovnaný fotbal, který se divákům především v první půli rozhodně musel líbit. Spousta šancí vznikala po naší pravé straně přes beka Žižku. Naší první velkou šancí mohl být centr Štěrby, do kterého nabíhal Dobšovič, ale míč stejně jako o pár chvil později ve stejné situaci netrefil. Poté měli šance také Kunice, ale všechny zlikvidoval náš gólman Hřídel. Cca ve 25.minutě vystřídal Žižku Dozorec, což znamenalo pro naší sestavu přesuny: Václavík na pravého beka, aby se Dozorec mohl postavit do útoku. Už po pár sekundách jeho pobytu na hřišti jsme vedli 1:0. Po Skuhravého nahrávce byl v obrovské šanci Dobšovič. Míč si dal na svojí slabší nohu – tedy levou – a snad všichni na stadionu trnuli, jak to dopadne. Vojta ale zachoval chladnou hlavu a poslal náš tým do vedení. Pak měl hostující tým ještě jednu šanci, kterou náš gólman včasným vyběhnutím zlikvidoval.

Ve druhém poločase jsme nepolevili a velmi brzy jsme zvýšili na 2:0. Dozorec vybojoval v soupeřově vápně balon, který na vápno naprosto přesně přihrál Skuhravému a ten z první poslal míč k tyči a gólman na střelu ani nereagoval. Chvilku poté přišlo snížení. Jednalo se sice o velmi sporný gól, který vyvolal z naší strany vlnu emocí, nicméně rozhodčí Vinter se rozhodl ho uznat. Gólová situace: první střela vyražena gólmanem, načež následovala přihrávka podle mého názoru doslova za obranu i za brankáře, tudíž se i podle signalizace pomezního jednalo o ofsajd. Pak začali naši hráči „bláznit“. Přestali jsme hrát naší hru a začali jsme víceméně nakopávat. Po několika minutách se to naštěstí uklidnilo a co víc – Dozorec upevnil vedení a opět nám tedy vrátil dvoubrankové vedení. To jsme drželi a nepouštěli jsme hosty do nějakých výraznějších šancí. Naši hráči už si také nic moc nevytvořili a utkání tak skočilo 3:1. Povedlo se nám tak prodloužit sérii vítězných zápasů na 3 a upevnit si tak 6.příčkou v tabulce krajského přeboru.