Druhý říjnový víkend přinesl 14., tedy předposlední podzimní kolo. Tentokrát naše cesta vedla do Říčan u Prahy. Díky zápasu A-týmu, který odcestoval do Českého Dubu, jsme odcestovali auty a trenéra Skuhravého, který jak je známo trénuje A-tým, zastoupilo duo Hřídel – Dosoudil. V Říčanech jsme loni pod vedením tehdejšího asistenta Koloveckého prohráli vysoko 1:5. Stejného soupeře jsme přitom ještě na podzim porazili na domácím hřišti 6:1. Říčanští se zpočátku pohybovali v horních patrech tabulky, pak ale následoval pád a nyní se nacházejí na 10.místě. Náš tým je 6. a v případě prohry Nymburka v Kutné Hoře a Rakovníku v Neratovicích jsme se mohli posunout na čtvrtou pozici. O tom ale později. Nyní ale k zápasu, který se v začátku pro náš tým nevyvíjel dobře. Ale mohli jsme si za to sami. Důvěru dnes dostali tito hráči:

Začátek – tragický. To velmi stručně a výstižně popisuje hru našeho týmu v prvních 25ti minutách prvního poločasu. Naši hráči vůbec nechtěli běhat – a co víc, opravdu neběhali. Hráči se vůbec nehráli „PASS AND GO“, tedy nahraj a běž. Pouze nahraj (a to jen občas) a stůj. Domácí tým si ale naštěstí nevytvořil žádnou výraznější šanci, a když už nějakou, tak byla zneškodněna. Cca ve 25.minutě přišel jako blesk z čistého nebe gól v soupeřově síti. Manhart zatáhl míč, který se při centrování odrazil k Růžičkovi. Ten z první vrátil do vápna. Centr prodlužoval Dosoudil a zakončoval Štěrba, který si tak připsal druhý gól v sezóně. Pak se naše hra zlepšila. Začali jsme se konečně pohybovat a na naše kopačky se začal vracet klid z minulého utkání. První poločas se odehrál téměř bez faulů, rozhodčí Drábek spoustu situací pouštěl, a tak se hrálo skoro bez přerušení.

Po přestávce jsme pokračovali v tlaku z konce první půle. Hned tři šance měl Žižka. Napoprvé: centrovaný míč netrefil. Napodruhé: zakončoval do brankáře. Napotřetí: Dozorec mu předložil míč před prázdnou bránu, což nešlo nedat (ehm.. no i když..;-)..), a tak jsme zvýšili vedení na dvoubrankové. Pak jsme toto vedení drželi, ale potom, když náš gólman vyrazil centr k nohám dobíhajícího útočníka, který zakončoval do prázdné brány, se naše vedení ztenčilo na nejtěsnější rozdíl. Ke konci jsme se až příliš zatáhli. Měli jsme problémy udržet vedení, zvláště po pár nebezpečných centrech, které byli naštěstí zlikvidované, respektive první byl zlikvidován po zakončení, druhý ještě před ním. Vedení jsme ale uhájili a připsali jsme si tak čtvrté vítězství v řadě.

Díky možná až překvapivě vysoké výhře Sparty Kutná Hora nad Polabanem Nymburk a také prohře Tatranu Rakovník s vedoucími Neratovicemi se náš tým posouvá na 4.pozici tabulky krajského přeboru a v případě téměř povinné výhry nad posledním Hořovickem přezimuje nejhůře na 4.místě.